Nad vesnicí Ubetdorf se mísil kouř z komínů a ve spirále stoupal do oblak. Většina vesničanů byla zalezlá ve svých domech, neb slunce dosáhlo nadhlavníku a léto bylo obzvlášť horké. Venku leželo jen několik opilců sťatých do němoty a potulovala se tu domácí zvířena. Franz Brauer si loknul domácí pálenky a rozkopl hejno slepic, pochvalně zamručel a vydal se na cestu do krčmy. V hospodě bylo narváno, pivo teklo proudem a hostinský si spokojeně mnul ruce nad tržbou. Franz vešel do stínu putyky a přisednul ke kamarádům. Seděli teď kolem stolu celkem tři, každý měl na krku minimálně sedmdesát zim a kdysi působili jako lovci čarodějnic, zatímco teď se z nich stali vyhlášení ochlastové a podivíni a kolovaly o nich různé pověry a řeči. Karl Ritter, který kdysi plnil ve skupince roli střelce, zabafal z dýmky, přitáhl krčmáře za zástěru a rychlým pohybem si přivlastnil podnos s několika korbely. "Tak co, Franzi? Slyšel jsem, že jsi včera uchlastal k smrti nějakého cizáka," začal Karl s úšklebkem ve tváři a zalil medovinou. "Není divu," vmísil se do debaty Gustav Eberhart, podsaditý a vrásčitý muž, kdysi vyhlášený šermíř. "Jednou jsem byl svědkem tomu, jak Franz přepil Kislevana! A těm chlast koluje v žilách už při narození!" Trojice se zachechtala.
Když padla noc, vypotácel se Franz z putyky lehce v náladě. Zapálil doutník, dvakrát odbafnul a pomalu klopýtal směrem ke své chalupě na samém konci vesnice, poměrně daleko od ostatních budov. Bouchl dveřmi, a když se pak v kuchyni natahoval pro láhev pálenky, zazvonila tětiva spouštěného samostřílu.
"Zatracení zloději," zaklel Franz, na jeden hlt vyprázdnil litrovou láhev samohonky, profesionálním pohybem vyrobil o hranu stolu tulipán, který se v měsíčním světle zablesknul a volnou rukou zpod kazajky vytáhnul křesadlovou pistoli. U chlíva ležela na zemi postava celá v černém a držela se za prostřelené stehno, ze kterého dosud koukala šipka a vydatně při tom nadávala. Franz obvykle moc nevyjednával, a tak si zjednal pozornost prostřelením vetřelcovy levé ruky. Černý neznámý zařval bolestí a konečně zaregistroval Franze. V očích se mu blýsklo, zamumlal zaklínadlo ve starodávném jazyce a vlna temné energie vyrazila vstříc bývalému lovci čarodějnic. Franz odletěl směrem ke stavení, jak do něj síla narazila, přičemž si hlasitě odříhnul. Cizinec přikulhal k ležícímu starci, začal se smát a zvedl ruce k seslání smrtícího zaklínadla, když v tom mu tulipán rozřízl půl stehna včetně tepny. Spadl na zem a rychle se kol něj počala šířit rudá kaluž. Franz mezitím přebil křesadlovku, zahodil tulipán, aby si loknul chlastu z placatky a vpálil nepříteli kulku přímo mezi oči.
Na příjezdové cestě se objevil půltucet dalších zakuklených postav. Franz zaklel, povzbudil pálenkou a skočil oknem do baráku, když o zeď zazvonilo šest vržených dýk. Zpod lavice vytáhnul opakovací pušku s emblémem Říše, zapřel o parapet a vypálil salvu. Tři těla obohacená olovem zaduněla o zem. Tou dobou už za chalupou stál Karl s Gustavem, na všechny strany z nich trčely různé hlavně a čepele, takže vypadali jako dvě koule šrotu. Karl vypálil z podomácky sestrojeného minometu na lehké dělostřelecké granáty a spolu se dvěma zakuklenci roztrhal na kusy i Franzovu kůlnu. Gustav přeskočil plot, až mu ruplo v kolenech, vyhnul se vržené dýce a rozsekl posledního cizáka vejpůl. Pročesali okolí, Karl se omluvil za kůlnu a společně odtáhli mrtvoly k lesu, ať se vlci pomějí. Pak sedli do chalupy, zapili pálenkou, zajedli a zapili.
Temný mág Xanthor pozoroval smrt svých zabijáků přes myšlenkové spojení, které vyhaslo, když poslední z nich padnul mrtev. Zaklel pěstí směrem k nebi řvouce: "Není všem dnům konec Franzi Brauere, ty dědku plesnivá! Bohové Chaosu, dopřejte mi sílu!" a udeřil holí do podlahy.
Popis seriálu: